Aktualizace 2026: Praha je stále skvěle schůdná pěšky, ale historické centrum je rušnější než dřív. Vyrazte brzy, hlavní interiéry si pokud možno rezervujte předem a obujte si boty, kterým věříte na kočičích hlavách i prudších stoupáních.

Malá Strana je jedna z nejstarších a nejmalebnějších čtvrtí Prahy. Leží pod Pražským hradem a přes řeku od Starého Města a dodnes si zachovala svůj osobitý ráz: úzké uličky, barokní a renesanční fasády, velkolepé paláce, kostelní kupole a kouty zahrad i parkové zeleně.

Flickr, Greg Headley

Osídlení zde sahá přinejmenším do raného středověku. Už ve 12. století spojoval tuto část Prahy s centrem kamenný most, který pomohl Malé Straně vyrůst v rušnou čtvrť na významné obchodní trase.

Malá Strana byla opakovaně poškozena požáry i válkami a velká část čtvrti, kterou vidíte dnes, získala svou podobu mezi 16. a 18. stoletím. Po staletí tu vedle českých obyvatel žila i silná německy mluvící komunita.

Největšími lákadly této oblasti jsou paláce, zahrady a kostely – paláců je tu víc než v kterékoli jiné části Prahy. Pokud budete mít čas, zajděte i na Kampu a vystoupejte na Petřín, odkud se otevírá jeden z nejkrásnějších výhledů na město.

Tato samostatná procházka po Praze vás provede nejživějšími ulicemi Malé Strany a zavede vás ke dvěma historickým svatyním na Hradčanech. Není to rychlá odbočka, ale poctivá trasa na půl dne, takže si na ni vyhraďte dost času.

Pokud vám po ní ještě zbyde energie, Pražský hrad je od poslední zastávky, Lorety, jen kousek pěšky. Přesto doporučujeme nechat si samostatnou prohlídku Pražského hradu na jiný den. Je tam toho k vidění příliš mnoho na to, abyste to uspěchali.

Všechny ulice i památky si můžete předem prohlédnout na interaktivní mapě Prahy. Vydejte se po této trase tak, jak je, nebo si přidejte další zastávky v našem bezplatném plánovači cest pro iPhone a Android.

Přešli jsme Karlův most a vstoupili na západní břeh Vltavy. Naše procházka Malou Stranou začíná.

Karlův most spojuje dvě historické části Prahy: Staré Město a Malou Stranu. Proto mají věže na obou koncích odpovídající názvy: na východní straně Staroměstskou mosteckou věž a na západní dvě Malostranské mostecké věže.

Nižší věž pochází ze 12. století. Nejprve byla součástí obrany nábřeží, později sloužila jako vězení a od 16. do konce 18. století v ní sídlila celnice.

Vyšší věž byla postavena v polovině 15. století, tedy tři století po své sousedce. Její podoba výrazněji připomíná Staroměstskou mosteckou věž. Ve výklencích měly stát sochy českých králů, ale husitské války tyto plány zastavily. Později sloužila jako skladiště a signalizační věž. Dnes je kompletně zrestaurovaná a přístupná návštěvníkům.

Jakmile projdeme věžemi, vstoupíme na Mosteckou ulici, kde naše seznámení s levým břehem Prahy opravdu začíná. Procházka po této straně mostu obvykle spojuje Malou Stranu, Hradčany a Pražský hrad.

Mostecká ulice vede přímo ke kostelu sv. Mikuláše a na Malostranské náměstí. Cestou můžete nakouknout do některého ze suvenýrových obchodů nebo se zastavit v Muzeu duchů a legend.

Název Mostecká se používá od roku 1911; předtím byla ulice známá jednoduše jako cesta k mostu. Dává to smysl: vede od Karlova mostu na Malostranské náměstí. Po staletí to byla jedna z nejrušnějších pražských ulic, protože tudy procházela Královská cesta. Rušno je tu i dnes, zejména v hlavní sezoně.

Flickr, philrickerby

Mnoho lidí sem míří kvůli obchodům se suvenýry. Jeden za druhým lemují ulici marionetami, sladkostmi, pohlednicemi a snad každou pražskou památkou v miniatuře, jakou si dokážete představit.

Je tu i další zajímavost: v českých zemích se domy oficiálně nečíslovaly až do konce 18. století, takže budovy se poznávaly podle malovaných znamení, reliéfů nebo soch. Proto na fasádách podél Mostecké ulice dodnes uvidíte zajíce, medvědy, pštrosy a další symboly.

Z Mostecké ulice odbočíme doprava na Malostranské náměstí, které bývá považováno za jednu z nejstarších osídlených částí Prahy.

Jeho dominantou je nádherný kostel sv. Mikuláše, obklopený Lichtenštejnským, Kaiserštejnským a Smiřickým palácem.

Kupole kostela sv. Mikuláše se zvedá nad střechami Malé Strany. Kostel byl postaven pro jezuity v letech 1704 až 1755, začal ho stavět Christoph Dientzenhofer a po smrti staršího architekta jej dokončil jeho syn Ignaz. Je všeobecně považován za jednu z velkých barokních dominant Prahy, zvenčí i zevnitř.

Flickr, ChippyD

Zvonice, která jako by splývala s kostelní kupolí, byla původně samostatnou městskou stavbou, nikoli součástí kostela. Odtud městští vyvolávači varovali obyvatele před požáry a oznamovali důležité zprávy.

Uvnitř je kostel přehlídkou fresek a sochařství z poloviny 18. století. Nad lodí se rozprostírá obrovská freska „Apoteóza sv. Mikuláše“, jedna z největších svého druhu v Evropě. Sochařské skupiny od Ignaze Platzera zobrazují světce a anděly a uprostřed oltáře stojí měděná socha sv. Mikuláše. V roce 1787 zde na barokní varhany se 4 000 píšťalami hrál sám Mozart.

Po návštěvě kostela odbočíme do Nerudovy ulice a začneme stoupat směrem ke Strahovskému klášteru. Fotoaparát mějte po ruce: téměř každá fasáda si tu zaslouží druhý pohled.

Tato ulice nese jméno slavného českého spisovatele a novináře Jana Nerudy, který tu žil v letech 1831 až 1894. Narodil se v domě „U Dvou slunců“ – neplést s nositelem Nobelovy ceny, básníkem Pablem Nerudou. Dnes budovu zdobí pamětní emblém s mladíkem, štítem a zednářským trojúhelníkem. Podle místní tradice dostal dům své neobvyklé jméno proto, že jedno slunce už bylo zabrané, a tak majitel jednoduše přidal druhé.

Po smrti svého otce se Jan přestěhoval do jiného domu v téže ulici, „U Tří černých orlů“. Dnes v něm sídlí hotel „Neruda“. Nedaleko stojí dům „U Bílé labutě“, který působí téměř jako palác: je barokní, téměř tři století starý, s těžkými tepanými vraty a oválným emblémem s labutí nad nimi.

Flickr, jamretsam324

Malíř Petr Brandl kdysi žil v domě „U Červeného lva“ a vytvořil díla pro kostel sv. Markéty i kostel sv. Jakuba. Po rekonstrukci na konci 20. století se budova znovu otevřela jako hotel stejného jména.

Téměř každý dům v Nerudově ulici má svůj vlastní příběh, a právě proto je tahle část města tak příjemná na procházku.

Hned napravo od Nerudovy ulice leží Pražský hrad. Nechte si tuto samostatnou trasu po Pražském hradě na jiný den. Do Prahy přece nemůžete přijet a vynechat historický hradní komplex, královské paláce a katedrálu sv. Víta!

Další hotové pražské trasy:

Pokračujme dál: Nerudova ulice přechází v Úvoz, který nás vyvede na Hradčany. Pokračujte do kopce a držte se Pohořelce. Na konci odbočte vlevo a objeví se před vámi jeden z nejstarších klášterů v České republice.

Strahovský klášter byl založen v roce 1140 premonstrátským řádem a dodnes funguje jako činný klášter. Během téměř devíti století ho více než jednou poškodily požáry i války a v 18. století mu dokonce hrozilo zrušení. Přežil i díky tomu, že jeho mimořádná knihovna byla otevřena veřejnosti.

Flickr, Tarakanov Dmitry

Vedle své pozoruhodné knihovny – více než 200 000 svazků a kolem 3 000 rukopisů – klášter od 18. století budoval i významnou sbírku obrazů. Dnes čítá přes 1 500 děl. Působivý je i samotný areál, s freskami zdobenými sály, bohatým štukem a sochařskou výzdobou na každém kroku.

Toho si všimli i filmaři: slavná knihovna se objevila ve filmech jako „Casino Royale“ nebo „From Hell“.

Strahov býval mimořádně bohatý, s vinicemi, zemědělskou půdou a čilým obchodem s vlastními produkty. Z někdejších majetků je dnes nejznámějším pozůstatkem pivovar a stále je to skvělé místo, kde se můžete zastavit na pivo vařené podle dlouhé místní tradice. Pokud chcete stůl, rezervujte dopředu.

Po návštěvě kláštera se kousek vraťte po Pohořelci, ale ještě před Úvozem odbočte vlevo. Po levé straně budete mít Černínský palác, dnešní sídlo českého ministerstva zahraničí. Napravo je poslední zastávka naší procházky: Loreta.

Pražská Loreta je architektonický komplex soustředěný kolem repliky Svaté chýše Panny Marie, spolu s kostelem Narození Páně, pokladnicí a klášterem. Pražská verze domku z italského Loreta byla na Hradčanech postavena v roce 1626 z podnětu šlechtičny Benigny Kateřiny Lobkowicz. Ta financovala svatyni a pozvala italského architekta Giovanniho Orsiho. Podle tradice bylo do pražské kopie zabudováno několik kamenů a trámů z původního domku v Loretu.

Svatá chýše se rychle stala významným poutním místem a kolem ní postupně vyrostly další budovy. V 18. století širší areál v barokním stylu přepracovali otec a syn Dientzenhoferové.

Flickr, Vladimir Tylkin

Loretu korunuje elegantní hodinová věž a zvonice. Od 15 August 1695 se nad Prahou každou hodinu rozeznívá zvonkohra 30 zvonů odlitých v Amsterdamu. Místní tu hudbu odedávna považují za mimořádně krásnou – a podle staré tradice dokonce i léčivou.

Loreta zůstává jedním z nejdůležitějších poutních míst v Praze. I když sem nepřicházíte z náboženských důvodů, stojí za návštěvu kvůli architektuře, freskám, sochařské výzdobě a pozoruhodnému chrámovému umění v pokladnici ze zlata a drahých kamenů z 15. až 17. století.