Mnoho vyhlídkových tras po Praze začíná u Prašné brány, a to z dobrého důvodu. Právě tady kdysi začínala Královská cesta vedoucí na Pražský hrad. Půjdeme v jejích stopách a naši procházku začneme ve čtvrti Staré Město.

Původně měla brána Prašné věže sloužit jako jeden z 13 vstupů do Starého Města a zároveň jako ozdoba královského paláce. Kvůli masovým nepokojům ale král projekt opustil a vrátil se zpět na Pražský hrad. Bohatá vnitřní výzdoba věže byla téměř úplně zničena v polovině 18. století během pruského obléhání.

Po dlouhou dobu se ve věži skladoval střelný prach, a právě odtud pochází její název. Na začátku 19. století byla obnovena a dostavěna, už ale ne v ryze gotickém stylu, nýbrž v pseudogotickém duchu. Fasádu zdobí sochy českých králů, nad nimiž bdí andělé. Na rozích si můžete všimnout alegorických postav představujících ctnosti českých vládců. V průchodu pod věží stojí rytířská busta s nápisem, který vyzývá obyvatele Prahy k životu v pořádku a poctivosti.

Dnes se v Prašné bráně nachází muzeum, kde se často konají fotografické výstavy. Interiéry jsou laděné do gotického stylu a okna zdobí vitráže. Zvláštní pozornost si zaslouží klenuté stropy v jednotlivých patrech – všechny jsou ozdobené erby a „orlicemi“ českých zemí.

Projdeme Prašnou bránou a vyjdeme na dnešní Celetnou ulici, kudy kdysi vedla Královská cesta přes centrální tržní náměstí až ke královské rezidenci. Naší další zastávkou je Dům U Černé Matky Boží – a slavné kostkové koláčky s krémovým sýrem.

Tento dům je vzácným příkladem kubistické architektury. Vzpomínáte si na Picassa? Je to skoro stejná myšlenka, jen převedená do architektury. Budova byla postavena v roce 1919 na místě zříceného měšťanského domu a projekt navrhl tehdy mladý a málo známý architekt Josef Gocar.

Přízemí tohoto na Prahu nezvykle působícího domu obsadily obchody, ve druhém patře vznikla dnes už ikonická Grand-Cafe Orient – kde můžete ochutnat slavné kostkové koláčky – a horní dvě patra sloužila jako kanceláře a obytné prostory.

Dům U Černé Matky Boží, Flickr, 08 ROTCH simoneau

Dnes se funkce budovy změnila jen napůl: obchod i kavárna fungují stejně jako dřív, zatímco ve třetím a čtvrtém patře sídlí poměrně nové Muzeum kubismu.

Jeho sbírka vznikla sloučením fondů ze tří dalších pražských muzeí: Národního muzea, Uměleckoprůmyslového muzea a Národní galerie. Díky tomu dnes Muzeum kubismu vlastní největší sbírku svého druhu na světě. K vidění jsou české obrazy, nábytek i dekorativní předměty a také sochy – vše samozřejmě v kubistickém stylu.

Co se týče názvu, „U Černé Matky Boží“ pochází z domovního znamení na rohu budovy: černé Madony držící malého Ježíše, která vznikla už v 16. století.

Když se budete po Celetné ulici blížit ke slavnému Staroměstskému náměstí, nepřehlédnete jednu z nejvýraznějších dominant města. Silueta Týnského chrámu se objevuje snad na polovině pohlednic z Prahy. Stal se nejen duchovním centrem, ale i jedním z nejrozpoznatelnějších symbolů města. Velkou část jeho téměř mystického kouzla vytvářejí dvě špičaté věže, viditelné téměř odkudkoli, a také množství legend, které se vážou k jeho historii. Více si přečtěte v našem samostatném článku o Týnském chrámu.

Po návštěvě Týnského chrámu je čas nasát atmosféru Staroměstského náměstí, místa s opravdu magickým kouzlem. Poprvé se objevuje v kronikách 12. století, kdy tu ještě stálo velké městské tržiště. Kdysi tudy procházela korunovační procesí, trhy i přehlídky; dnes se po náměstí procházejí cestovatelé a kolem projíždějí kočáry tažené koňmi. Je to pohádková kulisa, kde jako by byl vzduch vždy plný slavnostní nálady – a vůně čerstvě pečeného trdelníku. Pokud přemýšlíte, co v Praze vidět, tohle místo patří úplně na vrchol seznamu. Více si přečtěte v našem článku o Staroměstském náměstí.

Staroměstské náměstí má nejméně tucet zajímavostí, ale tou nejslavnější je pražský orloj, který zdobí věž radnice už více než 500 let. Přijíždějí ho obdivovat cestovatelé z celého světa a místní si často dávají sraz právě pod Orlojem. Není to jen krásný vynález a skvěle propracovaný mechanismus, ale také malé představení, které se odehrává každou hodinu od 8 ráno do 9 večer. V okénkách nad ciferníkem se objevují malé postavy a sehrají výjev jako ze středověkého loutkového divadla. Více si přečtěte v našem samostatném článku o pražském orloji.

Pražský orloj, Flickr, Caligo Mentis

Nedaleko slavného pražského Orloje stojí další pozoruhodná dominanta města: takzvaný Dům U Minuty. Jeho název nejspíš pochází z toho, že se tu kdysi prodával tabák a všelijaké drobné zboží – tedy věci, které lidé označovali starým slovem „minuciozni“.

Fasáda domu U Minuty, Flickr, kingfisher001

Kolem této budovy je téměř nemožné projít bez povšimnutí – celá fasáda jako by byla pokrytá jemnou ornamentální kresbou. Zajímavé je, že dům byl původně postaven v gotickém stylu na počátku 15. století. O sto let později byl přestavěn v renesančním duchu a tehdy získal i svou jedinečnou malovanou výzdobu. Později, během barokní přestavby, byly malby překryty, aby se znovu objevily až po obnově v roce 1919.

Technika použitá na výzdobě se nazývá sgrafito, což doslova znamená „vyškrabování“. Vzniká chytrým způsobem: na fasádu se nanesou dvě různě barevné vrstvy omítky a vrchní ještě vlhká vrstva se speciálním nástrojem vyškrábe tak, aby se odhalila spodní vrstva a vytvořil se vzor.

Na stěnách domu U Minuty najdete množství historických postav, scén z mytologie i Bible a také alegorické postavy ztělesňující lidské ctnosti.

Pokračujeme stejným směrem a přicházíme ke slavnému Karlovu mostu, který označuje věž pojmenovaná podle čtvrti, v níž stojí – Staré Město. Na rozdíl od věží na protějším břehu na Malé Straně byla Staroměstská mostecká věž postavena ve stejné době a stejnými mistry jako nejslavnější pražský most. Ve skutečnosti dílna Petera Parléře vytvořila na přelomu 14. a 15. století snad polovinu nejkrásnějších pražských památek: katedrálu sv. Víta, Týnský chrám, Karlův most a další. Stavba věže byla dokončena v roce 1380.

Čas se na vzhledu této stavby zřetelně podepsal. Historici upozorňují, že Staroměstská věž bývala kdysi ještě krásnější: její střecha byla pokrytá pozlacenými pláty a nejdůležitější prvky sochařské výzdoby byly rovněž dokončené drahým kovem.

Přesto tyto změny cestovatelské okouzlení nijak výrazně neumenšily. Věž je stále stejně oblíbená jak u lidí, kteří procházejí její branou na Karlův most, tak u těch, kteří vystoupají na vyhlídkovou terasu. Jen 138 schodů – a před vámi se otevře nádherné panorama Prahy a Vltavy.

Odtud vstoupíme na Karlův most a zamíříme do další pražské čtvrti – na Malou Stranu.

Těžko uvěřit, ale tomuto mostu je více než 630 let. Byl svědkem některých z nejdůležitějších okamžiků dějin a prošlo po něm mnoho králů. Za své jméno vděčí jednomu z nich – Karlu IV. Dnes patří Karlův most k nejoblíbenějším památkám Prahy. Každý den se po něm procházejí stovky cestovatelů, fotografují se na pozadí půvabných soch a vyprávějí si staré legendy. V našem samostatném článku o Karlově mostě si můžete přečíst několik obzvlášť zajímavých příběhů…

Karlův most slavně spojuje dvě pražské čtvrti: Staré Město a Malou Stranu. Proto mostecké věže na obou stranách nesou odpovídající názvy: Staroměstská věž označuje přechod z východu, zatímco dvě malostranské věže stojí na západní straně.

Ačkoli jsou malostranské věže propojené kamenným obloukem, výrazně se liší výškou, vzhledem i historií. Nižší věž pochází ze 12. století. Zpočátku sloužila jako součást nábřežního opevnění a později byla využívána jako vězení pro zvlášť nebezpečné zločince. Od 16. století až do konce 18. století zde sídlil také celní úřad.

Druhá věž – ta vyšší – byla postavena v polovině 15. století, tedy o tři století později než její sousedka. Její styl je trochu odlišný a blíží se Staroměstské mostecké věži. Fasádu měly zdobit sochy českých králů a byly pro ně dokonce připraveny zvláštní niky. Husitské války ale těmto plánům udělaly konec. Co se týče využití, věž sloužila jako skladiště a zároveň jako signální věž. Dnes je plně zrestaurovaná a přístupná návštěvníkům.

Když projdeme branou středověkých věží, vstoupíme na Malou Stranu. Po Mostecké a Nerudově ulici – a Nerudova je proslulá svými jedinečnými domy, z nichž má téměř každý vlastní jméno – se dostaneme na Hradčanské náměstí. Dalo by se mu skoro říkat Palácové náměstí, protože ho lemují nádherné paláce z mnoha různých období a stylů.

Kdysi byly hradčanské pozemky vyhrazeny služebnictvu a dvořanům, ale postupem času se čtvrť rozrostla v samostatné malé město, dnes jednu z historických částí Prahy.

Návštěvníci přicházejí na Hradčanské náměstí nejen kvůli výhledům, ale i kvůli zábavné podívané na střídání stráží u vstupu do prezidentské rezidence. Probíhá každou hodinu a přesně v poledne je doprovázeno hudbou.

Pražský hrad, Flickr, Tarakanov Dmitry

Jednou z nejvýraznějších památek na Hradčanském náměstí je Mariánský sloup, známý také jako morový sloup. Stejně jako mnoho podobných památníků po celé střední Evropě byl vztyčen jako poděkování za vysvobození od moru. Na počátku 18. století si tato nemoc vyžádala tisíce životů. V letech 1713–14 se právě v místě, kde dnes stojí sloup zakončený její sochou, konaly hromadné modlitby k Panně Marii.

Můžete tu také vidět pomník Tomáše Masaryka, prvního prezidenta Československa. Je to pravděpodobně nejnovější pomník na náměstí, instalovaný v roce 2000. Nedaleko odtud vede cesta na vyhlídku s úchvatným panoramatem Prahy. Možná se tam budete chtít zastavit ještě předtím, než se vydáte k jedné z největších památek české metropole – Pražskému hradu.

Tato starobylá pevnost složená z několika budov, kostelů a obranných staveb dnes slouží jako oficiální sídlo českého prezidenta. Zároveň jde o největší prezidentskou rezidenci na světě. Totéž platí i pro samotnou pevnost – je to nejstarší a největší hradní komplex v Evropě, který zabírá zhruba 70,000 čtverečních metrů.

Největším architektonickým klenotem Pražského hradu je katedrála sv. Víta. Sama katedrála byla postavena ve 14. století, zatímco pevnost je mnohem starší.

Vyplatí se sem přijít na celý den – nebo ještě lépe si vyhradit hned několik dní. Návštěva Pražského hradu není jen obyčejné poznávání památek, ale nádherně pohlcující cesta v jakémsi stroji času. Více si přečtěte v našem samostatném článku.

Špičky věží této katedrály jsou vidět téměř odkudkoli v Praze, ale nic se nevyrovná pohledu zblízka. Je to tak dechberoucí podívaná, že nepřestane udivovat ani tehdy, když už jste tu byli dřív.

Katedrála sv. Víta je monumentální stavba a jeden z nejkrásnějších kostelů na světě. Zároveň patří k nejslavnějším evropským dlouhodobým stavebním projektům. Stavba začala ve 14. století a pokračovala téměř šest století – snad nejznámější architektonický maraton v Evropě.

Během těchto staletí se do její architektury propletly dekorativní prvky mnoha epoch: gotiky, rokoka, renesance i baroka. Na katedrále pracovali nejlepší mistři z Čech, Francie a Německa. Její slavné vitráže – které i šedé dny zalijí barvami – vznikly podle návrhů českomoravského umělce Alfonse Muchy.

Fasáda katedrály je bohatě zdobená reliéfy a jemnou kamenickou prací, zatímco interiér okouzluje vznešenými klenbami, krásnými sochami a propracovanými řezbami. A tím to nekončí: v katedrále sv. Víta najdete možná nejlepší varhany v Evropě. Návštěva varhanního koncertu by rozhodně měla patřit do každého kulturního itineráře po Praze.

Nejsnazší způsob, jak prozkoumat Pražský hrad, je s naším průvodcem. Až uvidíte to nejdůležitější – protože vměstnat všechno do jednoho dne je téměř nemožné – vydejte se do jedné z nejzajímavějších malých uliček ve městě.

Uvnitř Pražského hradu na vás čekají barevné, maličké a jako z pohádky vystřižené domečky Zlaté uličky. Každý z nich je svým způsobem jedinečný a některé už dlouhá léta podněcují vznik legend a tajemných příběhů.

Vezměte si třeba domek č. 13. Říká se, že je tam malé okénko, kterým můžete nahlédnout do jiné reality. Nejspíš jde o volné převyprávění románu „Golem“, v němž se popisuje dům na konci Zlaté uličky – ale kdo ví? V magické atmosféře staré Prahy je těžké cokoli tvrdit s naprostou jistotou.

Franz Kafka se vším svým úžasně neobvyklým psaním kdysi bydlel právě tady ve Zlaté uličce. A víte, proč se jí říká „zlatá“? Podle legendy sem byli usazeni městští zlatníci a alchymisté, aby měl král vždy přehled o všem skutečně „cenném“, co se ve městě děje.

Mimochodem, na Zlatou uličku si nemusíte nutně kupovat vstupenku: po 6 večer se sem dostanete zdarma. Háček je jen v tom, že mnoho domečků už může být zavřených. Ve většině z nich dnes najdete obchody se suvenýry, kde koupíte všechno od nádobí a mincí až po pohlednice, obrazy místních umělců nebo dokonce starožitné zbraně. Mnoho návštěvníků ale dává přednost tomu, že se jen tak toulají malebnými kouty a fotí se u domečků a květinových záhonů.

A tím náš průvodce tím, co vidět v Praze za jeden den, končí. Pokud se ale rozhodnete zůstat v české metropoli o něco déle, doporučujeme prozkoumat další pěší trasy a stáhnout si naši mobilní aplikaci pro iPhone a Android, abyste mohli vše, o čem píšeme, využít přímo na místě.