Doporučujeme začít na La Rambla, kde stojí palác, který Antonio Gaudi postavil v letech 1885–90 speciálně pro svého mecenáše a přítele Eusebiho Güella.

Když si představíte slavnou Casa Mila nebo Casa Batllo, může být těžké v Paláci Güell poznat Gaudiho rukopis. Ale stačí poodstoupit a podívat se nahoru – na střeše uvidíte komíny maskované jako barevné věžičky a hned je jasno – tohle je nezaměnitelně Gaudi. Palác Güell byl zkrátka jedním z jeho nejranějších děl, z doby, kdy architekt teprve začínal formovat svůj jedinečný styl.

Hlavní fasáda paláce působí skutečně královsky a silně připomíná benátské paláce. Dva velké oblouky s jemnými kovanými mřížemi sloužily jako brány pro kočáry tažené koňmi. Hosté vystoupili přímo uvnitř budovy a pak po krásných schodištích vystoupali nahoru.

V kovaných vzorech zdobících oblouky si můžete všimnout dokonce i iniciál mecenáše „E“ a „G“. Uprostřed stojí dvoumetrová železná lucerna ozdobená pruhovaným znakem Katalánska a zakončená kovanou helmou korunovanou orlem s roztaženými křídly. Tímto symbolem Gaudi zdůraznil svůj patriotismus, protože vyrůstal v regionu, který se tehdy zoufale snažil ubránit svou nezávislost na Španělsku. Popravdě se od té doby zas tak moc nezměnilo – stávky v ulicích Barcelony jsou tu pořád běžným jevem ;)

Ještě jeden tip: máme také audioprůvodce po jedné z nejoblíbenějších městských promenád – La Rambla. Dozvíte se z něj mnohem víc o Paláci Güell i o mnoha dalších památkách, včetně středověkého trhu Boqueria, opery Liceu, jedné z nejlepších na světě, velkolepého pomníku Kryštofa Kolumba a dalších míst. Stáhněte si audioprůvodce po Barceloně v mobilní aplikaci Ever.Travel.

Flickr, blythe me, blythe me not

Teď trochu přitvrdíme ;) Vydejte se po La Rambla k Plaça de Catalunya a potom pokračujte na Carrer de Casp. Tam najdete další, méně okázalé dílo Antonia Gaudiho v Barceloně – přesto bylo v roce 1900 vyhlášeno nejlepší budovou ve městě.

Architekt už byl tehdy slavný a postavil ji pro vdovu po zesnulém průmyslníkovi Pere Calvetovi. Společně se syny chtěla dům, v němž by přízemí sloužilo obchodům nebo kancelářím, druhé patro bylo vyhrazeno rodině a horní podlaží se pronajímala nájemníkům.

A přesně to se také stalo: architekt vzal v úvahu všechna jejich přání a zvláštní pozornost věnoval hlavnímu patru, kde rodina Calvetových bydlela. Gaudi osobně navrhl vzory podlah, stropů, a dokonce i tapet. Vytvořil také nábytek, který dokonale zapadal do interiéru. Dnes je uložen v muzeu v Park Guell.

Na fasádě Antonio Gaudi použil barokní prvky, které už měl vyzkoušené, spolu s rostlinnými motivy a různými symbolickými detaily. Například ve výzdobě arkýře v hlavním patře můžete zahlédnout kloboučky hub, které odkazují na oblíbeného koníčka majitelů, stejně jako cypřiš, jehož kmen se opírá o písmeno „C“, první písmeno příjmení „Calvet“.

Ti nejpozornější návštěvníci si všimnou také rohu hojnosti a olivovníku, neobvyklých klepadel na vstupních dveřích a sloupů připomínajících naskládané cívky – symbol textilního podnikání, kterému se rodina Calvetových věnovala.

lolapi.ru, Lola Pidluskaya

Od Casa Calvet zamiřte směrem k Passeig de Gràcia. Tady konečně začínají památky, které nejspíš alespoň jednou za život viděli i lidé, kteří ve Španělsku nikdy nebyli.

Casa Batllo je jedním z drahokamů architektonického „náhrdelníku“, který zdobí pulzující a neodolatelnou Barcelonu. Antonio Gaudi se však původně pustil do přestavby domu, který na sobě neměl nic výjimečného. Zcela přepracoval vnější i vnitřní fasádu, přidal podkroví a suterén, proměnil interiér, sám navrhl nábytek i schodiště a pečlivě promyslel systém přirozeného osvětlení a větrání.

Dnes je Casa Batllo považována za památku národního významu a je zapsána na seznamu světového dědictví UNESCO. O této pozoruhodné budově si více přečtete v samostatném článku.

Fascinující je, kolik mimořádných budov Casa Batllo obklopuje: mimo jiné Casa Amatller a Casa Lleo Morera. Společně tvoří takzvaný „Blok sváru“ – malé zákoutí, kde vedle sebe stojí budovy nápadně odlišných architektonických stylů. Na druhou stranu každý, kdo strávil nějaký čas v moderních megapolích, jako je Moskva, Tokio nebo New York, ví, že podobné „bloky sváru“ jako by se objevovaly skoro na každém rohu =))

TravelMe, Alina Kovalevich

Jen pět minut chůze odtud leží další z mistrovských děl Antonia Gaudiho v Barceloně. Casa Mila je jedinečná nejen svým vzhledem, ale také technickými řešeními, která byla na svou dobu mimořádně inovativní. Stejně jako ve všech svých dílech i tady Gaudi promyslel každý detail: přirozené větrání, díky němuž se budova i dnes v letních vedrech obejde bez klimatizace; pohyblivé vnitřní příčky, které umožňují majitelům kdykoli změnit dispozici; podzemní podlaží, přestože auta byla tehdy ještě vzácností; a výtahy, které byly instalovány o něco později. Tento dům navíc nemá vůbec žádné nosné stěny – místo toho „kouzelník“ Gaudi použil podpěrné sloupy. A k tomu je tu ještě nespočet uměleckých detailů a dekorativních objevů. Více čtěte zde.

photo.lolapi.ru, Lola Pidluskaya

Když půjdete od Casa Mila po Carrer de Provença, dorazíte k legendární Sagradě Familii, která je právem považována za jednu z hlavních atrakcí Barcelony a zároveň za jeden z nejslavnějších dlouhodobých stavebních projektů na světě. Staví se už více než 130 let.

První kámen položil architekt Francisco de Villar v roce 1882, ale už o rok později projekt převzal Antonio Gaudi. Slavný katalánský mistr původní návrh radikálně přepracoval a dal mu osobitý styl, který se dodnes nikomu nepodařilo napodobit. Tomuto chrámu věnoval více než 40 let svého života, ale dokončit ho nestihl. Stavba pokračuje i dnes a je financována výhradně z dobročinných darů, což je nejspíš také důvod, proč trvá tak dlouho. Samozřejmě není možné vystihnout Sagradu Familii v několika odstavcích, a proto doporučujeme přečíst si o této památce samostatný článek.

Shutterstock

Na Park Guell se rozhodně vyplatí vyhradit si samostatný den. Je velký, krásný a rozhodně to není místo, kterým byste chtěli jen proběhnout.

Je těžké si představit, že celá tato nádhera měla původně vzniknout jako soukromá rezidenční čtvrť. Přesně to však měl na mysli katalánský mecenáš Eusebi Guell, když ke spolupráci přizval svého přítele, tehdy už slavného architekta Antonia Gaudiho.

Osud ale zamýšlel něco jiného: kvůli skalnatému terénu a vzdálenosti od města neprojevili kupci o budoucí vily zájem. Prodaly se jen dva domy. Zbytek území zaplnily zahrady, sloupy, krásné sochy, portiky a mnoho dalšího.

Dnes sem však přicházejí tisíce cestovatelů, aby na vlastní oči viděli slavnou hadovitou lavici, mloka a dva okouzlující domečky u vstupu do parku, které vytvořil mimořádný mistr Antonio Gaudi. Více o Park Guell…

Casa Vicens lze bez nadsázky označit za nejvýraznější památku v barcelonské čtvrti Gracia. Kdysi to bylo malé město tvořené hlavně továrnami a dílnami, ale v roce 1897 se stalo součástí katalánské metropole. Tento krásný dům vznikl o něco dříve na objednávku jednoho z nejúspěšnějších místních výrobců – Manuela Vicense.

Podívejte se pozorně na podobu budovy a zkuste uhodnout, čím se Señor Vicens živil. Přesně tak – vyráběl cihly a keramické obklady. Proto je dům tak bohatě zdobený nejrůznějšími dlaždicemi a výrazným keramickým ornamentem. A člověk, který tuto krásu vytvořil, nebyl nikdo jiný než Antonio Gaudi – světoznámý španělský architekt. Casa Vicens se stala jeho první velkou zakázkou po dokončení studií, a přesto už i tady můžete vycítit svěží a na svou dobu velmi neobvyklý styl secese.

Stavba Casa Vicens trvala pět let. V roce 1888 bylo letní sídlo rodiny Vicensových konečně hotové. Vedle domu Gaudi navrhl zahradu, rotundu a dokonce i fontánu; osobně navrhl mříže bran, balkony, okna i výzdobu interiérů pokojů.

Po rekonstrukci v roce 1925 zahrada, fontána i rotunda zmizely, ale exteriér budovy se vůbec nezměnil. Dnes ho může obdivovat každý kolemjdoucí, i když dovnitř se smí jen jednou ročně, 22. května, na svátek svaté Rity.

Tím naše trasa Barcelona – Antonio Gaudi končí. Město ale stále nabízí spoustu dalšího. Prozkoumejte interaktivní mapu památek, naplánujte si cestu, využijte mobilního průvodce Ever.Travel a udělejte svou cestu ještě bohatší a nezapomenutelnější.