Pokud jde o množství architektonických památek na kilometr čtvereční, Řím už dlouho nemá konkurenci. Je to přesně ten druh města, kde se můžete jen tak toulat ulicemi, zabočit tam, kam vás vedou oči, příjemně zabloudit a najednou se ocitnout na místech, která jsou podivuhodně zvláštní a fascinující.

Tuhle trasu jsme sestavili tak, aby zahrnovala hlavní římské památky v pořadí, které vám umožní vidět je všechny během jediného dne. Popravdě řečeno, rozhodně nebudete mít čas prozkoumat každou zastávku do hloubky, ale budete si je moci odškrtnout na svém osobním seznamu „viděl(a) jsem to na vlastní oči“.

Samozřejmě vám nic nebrání rozdělit si tuto trasu do několika dní vašeho pobytu. Snadno to uděláte s naší bezplatnou mobilní aplikací – plánovačem cest a průvodcem pro iPhone nebo Android.

Naši jednodenní procházku Římem začneme ve Vatikánu. Jak asi víte, je to nejmenší stát na světě. Celé jeho území má jen 40 hektarů – asi jako golfové hřiště. Dostat se do Vatikánu je zároveň snadné i nemožné. Některá jeho místa, například slavná Bazilika svatého Petra a náměstí Piazza San Pietro před ní, jsou přístupná všem. Jakmile vkročíte na první kámen náměstí, jste už na území Vatikánu. Těžko si představit jednodušší překročení hranice :)

Pak je tu opevněný Vatikán. Za jeho zdmi se nachází papežská rezidence a Vatikánská muzea – jedna z největších pokladnic světa. Právě tady se nachází i legendární Sistinská kaple. Pokud chcete Vatikánská muzea navštívit pořádně, vyhraďte si na ně samostatný den od rána do večera, protože ukrývají desítky, ne-li stovky tisíc slavných uměleckých děl. Počítejte s tím, že fronty bývají obrovské a čekání snadno zabere dvě nebo tři hodiny, takže důrazně doporučujeme koupit vstupenky předem.

Většina Vatikánu je turistům uzavřená – nikdo vás nenechá jen tak se procházet po místě, kde žije papež. Přesto existuje jedna skulinka ;) Na oficiálním webu si můžete rezervovat prohlídku Vatikánských zahrad. Je to vzácná příležitost projít se tam, kde se prochází i samotný papež. Ale i tohle si zaslouží samostatný den, takže se vraťme k tomu, co se dá zvládnout při svižném poznávacím maratonu :)

Z Via della Conciliazione vstoupíme na náměstí svatého Petra a přiblížíme se k hlavnímu chrámu Vatikánu – a vlastně celého katolického světa. Byl postaven na místě, kde byl popraven svatý Petr a kde se podle tradice nachází jeho hrob. Stavba největšího kostela na světě trvala staletí a na jeho podobě i výzdobě se podílelo několik velkých mistrů, včetně Bramanta, Rafaela, Michelangela a Berniniho.

Určitě tuto baziliku navštivte, a pokud chcete vědět, na co se zaměřit především, využijte audioprůvodce po Bazilice svatého Petra v mobilní aplikaci Ever.Travel. Mimochodem stojí několikanásobně méně než oficiální verze ;)

Rozhodně také doporučujeme vystoupat na kopuli baziliky. Odtud se otevírá dechberoucí pohled na Piazza San Pietro, které jako by rozpínalo náruč, aby objalo věřící, i na celé Věčné město. Z této výšky uvidíte také další památku na naší trase.

Castel Sant'Angelo patří k nejstarším stavbám v Římě, postavit ho nechal císař Hadrián už ve 2. století. Překvapivě ho vybudoval jako vlastní hrobku. Teprve později bylo mauzoleum přestavěno na pevnost a papežskou rezidenci. Svého času zde bylo dokonce vězení. Za celou jeho historii se prý podařilo uprchnout jen jedinému vězni – všestranně nadanému Benvenutu Cellinimu, umělci, klenotníkovi, sochaři, hudebníkovi a obávanému bojovníkovi. Dnes je v budově muzeum.

Castel Sant'Angelo získal své jméno v době, kdy Evropou řádil mor. Jednoho dne papež vzhlédl a nad hradem spatřil anděla. Byl to archanděl Michael, který dával znamení, že epidemie končí.

Od Castel Sant'Angelo vede přes Tiberu stejnojmenný most. Zajímavé je, že za Hadriánových časů šlo jen o obyčejný říční přechod. Svou slavnou podobu získal až v 17. století, kdy Lorenzo Bernini přidal sochy svatých Petra a Pavla a deseti andělů nesoucích symboly Kristova utrpení.

Podívejte se pozorně a uvidíte kopí, trnovou korunu, kříž, hřeby… Barokní andělé jsou neuvěřitelně krásní a mnoho turistů si ani neuvědomí, že tyto sochy nejsou jen působivé, ale také hluboce symbolické.

Přejděte přes Ponte Sant'Angelo na druhý břeh Tibery, zahněte doleva a pokračujte po nábřeží. U dalšího mostu se otočte a… otevře se před vámi jeden z nejznámějších a nejmalebnějších výhledů v Římě.

Na druhé straně mostu stojí pravděpodobně architektonicky nejkontroverznější budova Říma – Justiční palác. Pojďme blíž a podívejme se na něj pořádně.

Místní tuto budovu příliš v lásce nemají a žertem jí neříkají palazzo, ale přerostlá obluda. Výzdoby je na ní zkrátka až příliš. Říká se, že architekt takové přetížení ornamenty vůbec nezamýšlel, ale během stavby bylo potřeba někam „odepsat“ peníze. Bohužel projekt po všech dvanáct let výstavby provázely korupční skandály. Ironie osudu, když jde o Justiční palác a ne o nějaké okázalé kasino.

Mimochodem, na této straně Tibery poblíž Vatikánu najdete velmi dobrý hotel za rozumnou cenu. A pokud je pro vás důležitější jedinečnost než cena pokoje, podívejte se na článek našeho cestovatelského experta Anatolije Selyaninova o pěti skutečně nezapomenutelných hotelech v Římě.

Pokračujeme v procházce po protějším břehu Tibery a přicházíme ke sněhobílému gotickému kostelu, který působí úplně neřímsky. Byl postaven na památku duší, o nichž se věřilo, že odešly do očistce. Podle legendy zde kdysi vyhořela kaple. Zůstalo jen několik sloupů a na jednom z nich lidé mezi sazemi a stopami po ohni rozeznali obrys tváře – znamení, jak věřili, že nějaká duše vstoupila do očistce.

Dorazíme k nejbližšímu mostu a přejdeme zpět přes řeku. Když z nábřeží zabočíme doleva do vnitrozemí, mineme několik barokních kostelů a dorazíme k Augustovu mauzoleu. Tvarem trochu připomíná Castel Sant'Angelo, i když se dochovalo v mnohem horším stavu. Zakladatel Římské říše ho nechal postavit jako hrobku pro sebe a svou rodinu a později zde byli pohřbeni i další císaři. S pádem říše ale upadlo i toto mauzoleum.

Mimochodem, čtete tohle až po koupi letenek do Říma, nebo cestu teprve plánujete? Pokud vám ty vzácné potvrzovací e-maily o rezervaci ještě nepřistály v inboxu, nečekejte příliš dlouho – čím blíž je datum odletu, tím dražší bývají letenky. Každopádně se vždy můžete podívat na Aviasales a porovnat nejlepší ceny od desítek aerolinek a agentur.

Dál po Via di Ripetta zamíříme na Piazza del Popolo – jedno z nejslavnějších náměstí na světě. Pamatujete na rčení „Všechny cesty vedou do Říma“? Jednou z nejdůležitějších byla Via Flaminia a končila právě zde. Tudy vstupovaly do Říma stovky cestovatelů z jiných měst a okamžitě podlehly kouzlu Věčného města. I když nejen jeho kráse – po staletí se zde také konaly veřejné popravy. Zakázány byly až v 19. století, ale davy nezmizely.

Uprostřed náměstí se tyčí egyptský obelisk. Je vysoký 36 metrů a do jeho světlého kamene jsou vytesány hieroglyfy oslavující Ramsese II. a jeho činy. Ano, pochopili jste správně – tento obelisk je starší než samotná Římská říše. Egyptské obelisky budete potkávat znovu a znovu i v dalších částech Věčného města.

Jedna zajímavost pro návštěvníky ze St. Petersburgu: právě toto náměstí pomohlo inspirovat urbanistický plán centra severní metropole Ruska. Totéž by se dalo říct i o mnoha dalších evropských městech.

Máme za sebou asi třetinu naplánované trasy, takže máme plné právo dát si pauzu :) Když vystoupáte po schodišti vedoucím z Piazza del Popolo, dorazíte do Villa Borghese. Je to městský park o rozloze 80 hektarů. Na tomto rozlehlém území najdete desítky atrakcí, galerii umění se sbírkou rodiny Borghese, Národní etruské muzeum, galerii moderního umění, Globe Theatre, dům-muzeum Pietra Canoniky i muzeum se sbírkou známého sběratele Carla Bilottiho. Všechna tato místa by si zasloužila samostatný den, ale teď si prostě jen odpočiňme mezi zelení, fontánami a půvabnými sochami.

Mimochodem, pokud po výstupu z Piazza del Popolo zabočíte doprava a půjdete podél okraje parku, otevře se před vámi dechberoucí panorama Říma. Stejná cesta vás dovede i k další zastávce na naší trase.

Pokud zůstáváte v Římě déle než jeden den, doporučujeme vyzkoušet soukromého průvodce. Objevovat město po vlastní ose je samozřejmě skvělé, ale jen profesionální průvodce vám poví příběhy, které by vás samotné nikdy nenapadly. Vybrali jsme pro vás tři zvlášť originální výlety:

Dvě symetrické věže Trinita dei Monti jsou vidět už zdaleka. Až se přiblížíte, všimněte si, že i na malém náměstí před kostelem stojí další obelisk.

Obecně se má za to, že právě papež Sixtus V. proměnil obelisky v promyšlené prvky římského urbanismu. Když přetvářel nejslavnější centrální náměstí města, často nechával vztyčovat obelisky zakončené kříži. Symbolizovaly návaznost mezi starověkým pohanským Římem a novým křesťanským městem. Zároveň do jisté míry sloužily jako orientační body pro poutníky a upozorňovaly na důležitá místa, která stojí za návštěvu. Na pozadí nízké zástavby starého Říma byly tyto monumenty vidět z velké dálky.

Trinita dei Monti byla postavena před více než 500 lety. Během staletí byla několikrát přestavěna, přesto zůstává působivou architektonickou památkou. Uvnitř se nacházejí skutečná umělecká díla, z nichž nejznámější je sousoší „Snímání z kříže“, mistrovské dílo Michelangelova žáka Daniele da Volterry.

Z Trinita dei Monti dolů ke Španělským schodům vede slavné schodiště Spanish Steps. Shora nepůsobí ani zdaleka tak monumentálně jako zdola, takže se vydejte dolů. Zároveň si uvědomíte, jak ikonické toto místo je – objevilo se v desítkách filmů. Každý druhý turista má skoro pocit, že je jeho povinností sníst na těchto schodech gelato jako hrdinka Audrey Hepburn :)

U paty schodiště leží náměstí s fontánou Barcaccia. Je to loď zakletá do kamene na památku událostí z roku 1598, kdy Řím zasáhla velká povodeň a jedna loď uvízla právě zde na náměstí.

Od Španělských schodů pokračujeme po Via di Propaganda, přejdeme Via del Tritone a najednou jsme velmi blízko nejkrásnější římské fontány. Je vestavěná do zdi Palazzo Poli a působí majestátně a opravdu velkolepě.

Je to celé sochařské dílo, v jehož středu vládne Neptun na svém mořském voze. Každý turista, který si chce zachovat sebeúctu, musí Fontánu di Trevi navštívit alespoň jednou. Pořídit fotku bez cizích rukou a nohou v záběru ale může být výzva – lidí je tu vždycky spousta. Fontána je obzvlášť krásná večer a v noci, když se město ponoří do šera a rozsvítí se barevná světla. A nezapomeňte hodit pár mincí přes levé rameno – vrátit se sem přece chcete, ne?

Další zastávkou na naší jednodenní procházce Římem je antický římský chrám zasvěcený všem bohům. Abyste se k němu dostali, postavte se čelem k Fontáně di Trevi, zabočte doleva a jednoduše pokračujte stále rovně.

Pantheon byl postaven už v roce 126 n. l. za císaře Hadriána. Zvenku působí nádherně velkolepě, s mohutnými sloupy, které se tyčí několikanásobně výš než člověk.

Uvnitř je to ještě působivější: obrovská kupole bere dech. Úplně nahoře je otvor – oculus. Tudy do chrámu proniká světlo, nebo spíš ostře vymezený, téměř hmatatelný sloup světla. Žádná další okna tu nejsou, ale interiér tím vůbec nepůsobí temně – naopak vytváří jedinečnou atmosféru. A v zimě, když skrz devítimetrový oculus začnou padat sněhové vločky, máte pocit, jako by sama příroda předváděla malé kouzlo.

Mimochodem, v Pantheonu se nacházejí hrobky několika slavných Italů, včetně Rafaela, krále Viktora Emanuela II. a jeho syna Umberta I. Až si je prohlédneme, pokračujeme na Piazza Navona, jen tři bloky západně odsud.

Má se za to, že Piazza Navona získala své jméno z řeckého slova pro „soutěže“, které se zde konaly už ve starověkém Římě. Všimněte si protáhlého oválného tvaru náměstí – to není náhoda. Opravdu se tu odehrávaly soutěže a představení, podobně jako v Koloseu, jen v menším měřítku. Později byly hry zakázány, místo osiřelo a ve středověku začaly kolem pozůstatků stadionu vyrůstat domy, které postupně vytvořily nové městské náměstí.

V různých dobách zde vznikly tři fontány, z nichž nejpozoruhodnější je ta uprostřed – Fontána čtyř řek. Jejím vytvořením byl pověřen velký barokní architekt Lorenzo Bernini, zatímco kostel Sant'Agnese naproti ní postavil Francesco Borromini. Jen málokdo si uvědomuje, jak prudce mezi sebou oba architekti soupeřili – jejich rivalita byla námětem klepů po celém Římě.

O tomto příběhu vyprávíme podrobněji v audioprocházce „Od Castel Sant'Angelo k Pantheonu“, kterou najdete v mobilní aplikaci Ever.Travel. Když stojíte u těchto tří památek, můžete si příslušnou stopu pustit kdykoli budete chtít.

Dnes je Piazza Navona zajímavá ani ne tak barokní zápletkou mezi dvěma geniálními architekty, jako spíš množstvím umělců, pouličních performerů a lehce bezstarostnou atmosférou k procházkám.

Z Piazza Navona vyjdeme na Corso del Rinascimento, zabočíme doprava, pak doleva na Via Vittorio Emanuele II, která nás dovede k pozůstatkům antických chrámů známých jako Area Sacra.

Na náměstí Torre Argentina uvidíte něco neobvyklého: přímo uprostřed hlučného moderního města stojí ruiny se zbytky sloupů a schodišť. Dnes tu vládnou kočky, ale kdysi zde stály čtyři nádherné chrámy. Badatelé dosud neznají jejich přesný účel, a tak se jim jednoduše říká chrámy A, B, C a D. Jedna z teorií tvrdí, že jeden z nich byl „chrámem šťastného dne“. Zjevně to tehdy také fungovalo takto: ráno se zastavit, poprosit bohy o štěstí a pak se pustit do svého dne.

Tohle místo je ale slavné ještě kvůli jinému historickému faktu: v roce 44 př. n. l. zde byl během zasedání senátu zavražděn Julius Caesar. Spiklenci ho probodli 23 ranami. Říká se, že Caesar byl před spiknutím varován, ale dal přednost tomu „zemřít jednou, než žít navždy ve strachu ze smrti“.

Dále pokračujte po Via del Plebiscito, minete kostel Il Gesu a Palazzo Venezia a dojdete na stejnojmenné náměstí. Zde stojí velkolepý bílý památník Vittoriano, věnovaný Viktoru Emanuelovi II., prvnímu králi sjednocené Itálie.

Tento monument je známý také jako Altare della Patria neboli Oltář vlasti, ale Římané ho příliš nemilují a dali mu přezdívky jako „psací stroj“ nebo „svatební dort“. Z architektonického hlediska je Vittoriano přeplněný detaily – sloupy, reliéfy, sochami a dalším. Římanům připadá přehnaný, čistě eklektický. Návštěvníci jím ale bývají obvykle hluboce ohromeni.

Před monumentem stojí výrazná jezdecká socha krále Viktora Emanuela II. Pod ní se nachází Hrob neznámého vojína.

Když Vittoriano obejdete zleva, uvidíte ruiny starověkého Říma. To je Trajánovo fórum, kde kdysi bývalo tržiště, bazilika, knihovny, veřejné i politické debaty a vystavovaly se zde válečné trofeje přivezené do města.

Jak je známo, za císaře Trajána dosáhla Římská říše největšího územního rozsahu. Byl prvním císařem pocházejícím z provincií. Historik Cassius Dio ho popsal jako spravedlivého a statečného muže prostých zvyků: „Traján byl s lidem nejen při lovu a hostinách, ale i při jeho práci a záměrech… Rád vstupoval svobodně do domovů občanů, někdy i bez stráže. Chybělo mu sice formální vzdělání v přísném slova smyslu, ale v podstatě věděl a dokázal velmi mnoho. Samozřejmě vím o jeho zálibě v chlapcích a ve víně. Kdyby však kvůli těmto slabostem páchal nízké nebo nemravné činy, byl by široce odsuzován. Je však známo, že pil tolik, kolik chtěl, a přitom si zachovával jasnou mysl, a ve vztahu k chlapcům nikomu neublížil.“

Toto je srdce starověkého Říma. Veškerý veřejný život kdysi procházel právě tudy: schvalovaly se zde nové zákony, volili se konzulové a oslavovali vítězové. Leží hned přes silnici od Trajánova fóra. Pokud v italské metropoli zůstáváte déle, určitě si vyhraďte čas na procházku po Foru Romanu. Je to nesmírně fascinující, zvlášť když si zapnete audioprůvodce v aplikaci Ever.Travel. Díky němu všechny tyto ruiny jako by ožily a znovu se proměnily v majestátní chrámy a baziliky.

Při jednodenní procházce Římem se můžeme projít po Via dei Fori Imperiali a Forum Romanum si prohlédnout zza plotu. Odtud už je vidět jedna z největších římských památek – mohutné Koloseum. Ne vždy to tak ale bylo. Silnici, po níž jdete podél Fora Romana, nechal ve 20. letech 20. století vybudovat Benito Mussolini podle vlastního plánu. Kvůli její stavbě musela být část antických fór zbořena bez dlouhého a pečlivého archeologického průzkumu. Tímto způsobem byla část neocenitelné historie Římské říše pohřbena pod dlažebními kostkami a asfaltem.

A tady už ho máme před sebou. Aréna Kolosea byla postavena na místě umělého jezera vytvořeného pro císaře Nerona. Římský lid ho nenáviděl natolik, že po jeho smrti jeho Zlatý dům i jezero zpustly. Politicky obratnější císař Vespasianus se rozhodl získat si přízeň Římanů tím, že městu daruje amfiteátr právě na místě, kde kdysi žil nenáviděný Nero.

Zpočátku Koloseum hostilo zábavu, krvavé souboje a lovy zvířat, ale ve středověku amfiteátr osiřel. Někteří zvlášť podnikaví papežové neváhali brát stavební materiál z jeho fasád pro své vlastní projekty a Koloseum bylo téměř rozebráno kámen po kameni. Totéž málem potkalo Forum Romanum i Císařská fóra. Jen díky pozdějším papežům, kteří brali historii vážněji, se tyto památky dochovaly až do dnešních dnů.

Na Koloseum bývají obvykle obrovské fronty, takže je nejlepší vyhradit si na jeho návštěvu také samostatný den. Doporučujeme navíc koupit vstupenky předem. Mějte na paměti, že vstupenka do Kolosea je kombinovaná – zahrnuje také vstup na Forum Romanum a Palatin.

Nezapomeňte si stáhnout audioprůvodce po Koloseu v mobilní aplikaci Ever.Travel. Stojí několikanásobně méně než oficiální verze a vypráví nejen o slavném Flaviovském amfiteátru, ale i o nedalekém Konstantinově oblouku.

Jen pár kroků od Kolosea leží nejstarší architektonický celek v Římě – místo, kde podle tradice začaly dějiny Věčného města. To je Palatin, rozlehlý pahorek, který se obvykle navštěvuje společně s Forem Romanem. Při jednodenní procházce ho uvidíme jen zza plotu, ale pokud můžete, určitě se sem vraťte v některý z dalších dnů své cesty.

Podle legendy právě na tomto pahorku Romulus a Remus narazili na vlčici, která se jich ujala a kojila je svým mlékem. Historikové tvrdí, že na Palatinu se dodnes zachovaly ruiny, které jsou považovány za Romulův dům.

Palatin v průběhu staletí hostil chatrče nejstarších italických národů, císařské rezidence, luxusní paláce i chrámy. Dnes se z toho všeho staly ruiny obklopené malebnými zahradami, ale vidět je na vlastní oči rozhodně stojí za to.

Jakmile minete Palatin, po pravé straně uvidíte další antickou stavbu – Circus Maximus. Okamžitě pochopíte, že staří Římané si pod slovem „cirkus“ představovali něco docela jiného než my dnes. Pro ně to byla v podstatě obří závodní dráha, kde se pořádaly závody vozatajů. Najednou zde mohlo soutěžit až dvanáct vozatajů o titul nejlepšího. A VIP hosté sledovali dění ze speciálně upravených lóží, z nichž některé archeologové objevili teprve poměrně nedávno.

Dnes se na tomto obrovském otevřeném prostranství často konají velké veřejné akce, hlavně rockové koncerty.

Po přechodu přes Circus Maximus dorazíte k Santa Maria in Cosmedin. Byla postavena v 6. století na místě antického chrámu zasvěceného Herkulovi. Za střídmou fasádou baziliky se skrývá bohatě zdobený interiér s mozaikovou podlahou, gotickým oltářem a starožitnými svícny.

Největší davy sem ale přitahuje kulatá mramorová maska známá jako Ústa pravdy. Legenda říká, že uvnitř žije božstvo, které ostře reaguje na lež. Ve středověku sloužila jako detektor lži: člověk vložil ruku do úst masky a odpověděl na otázku. Pokud lhal, ruka mu měla být okamžitě ukousnuta. Mimochodem, zločinci bývali často popravováni přímo na kousku země vedle kostela.

Toto místo se skutečně proslavilo až po svém objevení ve filmu „Prázdniny v Římě“ a dnes tu tradičně stojí dlouhá fronta turistů čekajících na svůj okamžik u Úst pravdy.

Na závěr naší jednodenní procházky Římem sejděme dolů k nábřeží a navštivme Tiberský ostrov, kam se dostanete po jednom z nejstarších městských přechodů – Ponte Fabricio, postaveném v roce 62 př. n. l.

Tiberský ostrov je opředen legendami od svého kamenného základu až po vrchol zvonice San Bartolomeo. Lidé kdysi věřili, že vznikl z bahna a nánosů, které ulpěly na těle tyranského vládce svrženého do řeky. Vědci samozřejmě už dávno prokázali jeho sopečný původ, ale ten starší příběh je přece mnohem zábavnější, že? ;)

Tiberský ostrov má překvapivě jasné obrysy, které shora připomínají siluetu lodi. Není to přirozená náhoda, ale člověkem vytvořený tvar, vzniklý na památku lodi, která zde přistála během morové epidemie. K úžasu všech z ní vylezl had – dobře známý symbol Asklépia, boha léčení. V roce 293 př. n. l. zde byla na ostrově postavena svatyně zasvěcená tomuto bohu, a teprve poté lidé souhlasili, že zde budou žít.

Dnes je ostrov krásným místem nejen k procházce mezi starobylými budovami, ale i k nákupu suvenýrů, ochutnávce místního jídla a dokonce i ke sledování filmu pod širým nebem. Tady vás necháme, abyste si právě tohle užili. Naše jednodenní procházka Římem byla krásně nabitá a doufáme, že pro vás byla užitečná i příjemná.

Jen připomínáme: tohoto průvodce si můžete nejen vytisknout, ale také si trasu sami zakreslit v naší bezplatné mobilní aplikaci – plánovači cest pro iPhone a Android. Stáhněte si ji a využijte tento okruh, offline mapy i GPS – a naplánujte si celou cestu do Říma. Objevujte Řím chytře a s radostí!